středa 23. listopadu 2016

Nejsem Tvoje kamarádka!!!!


Není to tak dávno, co jsem dávala na facebook takové hezké povídání o tom, proč nebýt s dítětem kamarád.
Včera si tak stojím ve frontě na poště na Praze 5, kde bylo asi 300 lidí přede mnou, za mnou a kolem. Když utichla vřava způsobená tím, že se nějaký pán nechtěl smířit s vysvětlením vedoucí pošty, že za fronty můžeme my, protože pošta nepočítá s tím, že si lidé něco posílají takhle před Vánoci, nastalo ticho.
Protože mi v uších nedrží taková ta špunto-sluchátka, nemohu poslouchat hudbu. Z toho důvodu jsem poslouchala paní, co vykládala svůj příběh do telefonu, takže vlastně nám všem, co jsme byli na poště.
Zkusím reprodukovat její slova:
" No, já jsem jí říkala, že takhle se kamarádka nechová, že prostě si musíme věřit, že když se nás vykašlal Franta, máme jen sebe samy, tak se podle toho musíme přece chovat, no ne? Jak si může dovolit prostě nejít do školy a neříct my to? Chápeš to? Vona si asnad myslí, že se mi nemůže svěřit nebo co. Cože? No, já nevím, tam jdu zítra, no jasně, že napíšu vomluvenku, ale kdyby to Sandra řekla, tam to vyřešim jinak a nebudu teď před tou učitelkou za krávu.... Se z toho pos... Jako by nestačilo, že zas neplatí alimenty... Ale já jí to řekla, povídám, co si vo sobě myslíš. Táta se na nás vykašlal, ani na Tebe neplatí, to všechno mám na hrbu já a Ty místo toho, abys mi byla nějak vděčná, tak mi neřekneš, že nechodíš do školy... Jak asi vypadám, když mi pak volaj... Co mám tak rychle říct, jako... Jo, to víš že jo, řekla jsem že je nemocná, tak ji nepodrazim, ne.. Jasně, to víš že jo, no, nerozčiluju, to je jasný, že se rozčiluju, já jí taky všechno řikam. Prostě si musíme všechno říct, když jsme jen samy...."

Ta paní ještě pokračovala ve svém monologu, to už jsem jí ale nevnímala. Snažila jsem se pochopit, proč... Proč to ti rodiče těm dětem dělají? Copak nechápou, jak velkou odpovědnost kladou na své dítě tím, že si z něj dělají "kamaráda"? Vzpomněla jsem si na sebe, když mi bylo 15,16,....., na to, co jsem potřebovala, co jsem dělala a nedělala. Jsem hrozně moc vděčná mým rodičům, že mi nezatahovali do svých "dospěláckých" potíží, že jsem netušila, jak jsme na tom finančně, že mi neříkali, zda se hádají či nehádají, že jsem je neslyšela se hádat, že mi neříkali, že se jim můžu svěřit, když budu chtít jít za školu.
Díky Vám, mí rodiče, i za to, že jste mi nastavili hranice, že jste mě naučili zdravit a děkovat, že jste mě zachránili před tím, aby mě přejelo auto, neboť jste mi naučili poslouchat autority, že jste mi neříkali, že učitelka je blbá, že jste neběhali do školy, kdykoli se mi ve škole něco nelíbilo. Díky Vám, že jsem se naučila Vás i ostatní respektovat, neboť toto mi neskutečně pomáhá v mé současné profesi.
Ano, vážení a milí, kterých se to týká (např. maminko Sandry), mí rodiče nebyli mí kamarádi, byli milující rodiče, kteří mi dali hranice, které jsem MUSELA respektovat a já SVĚTE, DIV SE, netrpěla.... V pubertě jsem neposlouchala, dělala hlouposti, prožila zklamání i radosti. Díky výchově mých rodičů jsem nyní spokojená a šťastná.
Prosím, umožněte i Vy svým dětem být šťastní - nedělejte si z nich kamarády a stanovte jim hranice!!!

1 komentář: