Nejsem Tvoje kamarádka!!!!

Není to tak dávno, co jsem dávala na facebook takové hezké povídání o tom, proč nebýt s dítětem kamarád.
Včera si tak stojím ve frontě na poště na Praze 5, kde bylo asi 300 lidí přede mnou, za mnou a kolem. Když utichla vřava způsobená tím, že se nějaký pán nechtěl smířit s vysvětlením vedoucí pošty, že za fronty můžeme my, protože pošta nepočítá s tím, že si lidé něco posílají takhle před Vánoci, nastalo ticho.
Protože mi v uších nedrží taková ta špunto-sluchátka, nemohu poslouchat hudbu. Z toho důvodu jsem poslouchala paní, co vykládala svůj příběh do telefonu, takže vlastně nám všem, co jsme byli na poště.
Zkusím reprodukovat její slova:
" No, já jsem jí říkala, že takhle se kamarádka nechová, že prostě si musíme věřit, že když se nás vykašlal Franta, máme jen sebe samy, tak se podle toho musíme přece chovat, no ne? Jak si může dovolit prostě nejít do školy a neříct my to? Chápeš to? Vona si asnad myslí, že se mi nemůže svěřit nebo co. Cože? No, já nevím, tam jdu zítra, no jasně, že napíšu vomluvenku, ale kdyby to Sandra řekla, tam to vyřešim jinak a nebudu teď před tou učitelkou za krávu.... Se z toho pos... Jako by nestačilo, že zas neplatí alimenty... Ale já jí to řekla, povídám, co si vo sobě myslíš. Táta se na nás vykašlal, ani na Tebe neplatí, to všechno mám na hrbu já a Ty místo toho, abys mi byla nějak vděčná, tak mi neřekneš, že nechodíš do školy... Jak asi vypadám, když mi pak volaj... Co mám tak rychle říct, jako... Jo, to víš že jo, řekla jsem že je nemocná, tak ji nepodrazim, ne.. Jasně, to víš že jo, no, nerozčiluju, to je jasný, že se rozčiluju, já jí taky všechno řikam. Prostě si musíme všechno říct, když jsme jen samy...."

Ta paní ještě pokračovala ve svém monologu, to už jsem jí ale nevnímala. Snažila jsem se pochopit, proč... Proč to ti rodiče těm dětem dělají? Copak nechápou, jak velkou odpovědnost kladou na své dítě tím, že si z něj dělají "kamaráda"? Vzpomněla jsem si na sebe, když mi bylo 15,16,....., na to, co jsem potřebovala, co jsem dělala a nedělala. Jsem hrozně moc vděčná mým rodičům, že mi nezatahovali do svých "dospěláckých" potíží, že jsem netušila, jak jsme na tom finančně, že mi neříkali, zda se hádají či nehádají, že jsem je neslyšela se hádat, že mi neříkali, že se jim můžu svěřit, když budu chtít jít za školu.
Díky Vám, mí rodiče, i za to, že jste mi nastavili hranice, že jste mě naučili zdravit a děkovat, že jste mě zachránili před tím, aby mě přejelo auto, neboť jste mi naučili poslouchat autority, že jste mi neříkali, že učitelka je blbá, že jste neběhali do školy, kdykoli se mi ve škole něco nelíbilo. Díky Vám, že jsem se naučila Vás i ostatní respektovat, neboť toto mi neskutečně pomáhá v mé současné profesi.
Ano, vážení a milí, kterých se to týká (např. maminko Sandry), mí rodiče nebyli mí kamarádi, byli milující rodiče, kteří mi dali hranice, které jsem MUSELA respektovat a já SVĚTE, DIV SE, netrpěla.... V pubertě jsem neposlouchala, dělala hlouposti, prožila zklamání i radosti. Díky výchově mých rodičů jsem nyní spokojená a šťastná.
Prosím, umožněte i Vy svým dětem být šťastní - nedělejte si z nich kamarády a stanovte jim hranice!!!

Studie o školním úspěchu

Někdy touto dobou se dostáváme do okamžiku, kdy ukončuji svou relativně velkou studii, kdy jsem přes 20 let sbírala odpovědi od rodičů. Otázky byly zaměřeny na souvislost mezi zájmem rodičů o dospívající dítě a školním ne/úspěchem.

Neprezentuji zde výsledky jako nějakou směrodatnou studii, kterou chci docílit zvýšení počtu sebevražd rodičů, kterým vyjde málo bodů, spíše jako něco, co by mohlo sloužit k zamyšlení.

Oslovila jsem více než 3 000 rodičů a položila jim otázky, které najdete níže. Potvrdilo se mi, že většina žáků, jejichž rodiče neznali odpověď na více než 70% otázek, mělo problémy ve škole.

Otázky:

1. Znáte jméno třídního učitele Vašeho dítěte?

2. Jmenujte tři spolužáky Vašeho dítěte? 

3. V čem patří Vaše dítě k nejlepším ve třídě? 

4. V čem naopak potřebuje Vaše dítě pomoc? 

5. Co probírají v předmětu, ve kterém nemá Vaše dítě potíže? 

6. A co v tom, co mu nejde podle jeho představ? 

7. Pomohli jste Vašemu dítětě alespoň jedenkrát v minulém týdnu v tom, co mu nejde? 

8. Jak se Vaše dítě učí nejlépe? (zde se ptám, zda opakovaným čtením, přepisováním poznámek apod.)

9. Co ví Vaše dítě v oblasti, která mu jde, co Vy jste předtím nevěděl? 

10. Co dělalo Vaše dítě za poslední domácí úkol? 

11. Z jaké známky mělo naposledy radost? 

12. Co včera obědvalo? 

13. Na koho z učitelů by se Vaše dítě obrátilo, kdyby mělo průšvih? 

14. Co je jeho největší sen? 

15. Víte, co má za známky, aniž se musíte dívat do žákovské knížky (nebo do systému)?

16. Co si Váš syn/Vaše dcera naposledy koupil/a? 

17. Jmenujte poslední film, na který jste se dívali spolu

18. Co naposledy Vše dítě rozesmálo ve škole? 

Mně z toho vyplývá jedna velmi podstatná rada: i s dospívajícím dítětem je třeba komunikovat (i když je to občas těžké), i za ním je potřeba stát, i ono musí vědět, že ho milujete víc než vše ostatní na světě. Dospívající dítě ještě není dospělý. Ono možná pochopí, že se mu nevěnujete, protože "honíte" peníze, ale to, že danou věc pochopí, neznamená, že mu to není líto........

Můj rozhovor s pubertou II.

         


                V poslední době doma hodně řešíme stravování. Vzhledem k mým kuchařských                                   schopnostem je to pro mě extrémně náročná oblast.

                Já: Dneska bude guláš.
                Puberta: Aha, to budu o hladu.
                Já: Ty nejíš guláš? Minulý týden jsi ho jedla. 
                Puberta: To nemůžeme vařit někdy něco jedlého? Vaříš furt dokola to samé.
                Já: Co kecáš? A co mám jako vařit?
                Puberta: Něco zdravého. Třeba podle Elli. 
                Já: Kdo je Elli? 
                Puberta: Vydala kuchařku. Zdravou kuchařku. 

                 Následuje návštěva knihkupectví. Máme doma kuchařku. Dnes budeme vařit lahodně s                         Ellou. Již anotace knihy mě trochu vyděsila. Cituji: Pokrmy jsou jednoduché na přípravu                    a hlavně chutné. Filozofie Elly je vařit úžasná jídla, která si vaše tělo prostě zamiluje.                              Inspiraci Ella čerpá ze svých vlastních zkušeností a poznatků, které jí pomohly ke zlepšení                    zdraví. O tuto unikátní knihu byl mezi vyznavači zdravého životního stylu takový zájem, že                      v rodné Británii vyšlo již šest dotisků.
                Super, tak se těším. A velmi nadšený bude i můj muž, který nejí žádnou zeleninu.

                Já: Co takhle nějakou čočku nebo hrášek? 
                Puberta: Fuj, to nejim
                Já: Super, právě jsme vyloučily polovinu jídel. Tak něco sladkého.
                Puberta: Ne, půjč mi to, něco vyberu a uvařím. Ježíšimarja!!! 
                Já: Aha, tak jo. 
                Puberta: Tak super, uděláme domácí bramborové noky s hráškovým pestem. Nebo ne,                         místo hráškového těsta uděláme avokádové pesto. Sjedeme nakoupit.

                Nesnáším nákupy, ale co bych neudělala pro zdravou výživu mého dítěte. Takže Kuchařka                 s Ellou - 299,-Kč. Nákup zhruba 3500,-Kč, neboť jsme kromě bazalky v květináči,                               avokád, brambor, piniových oříšků, pravého parmezánu a citronů potřebovali i mixér.                         Achjo.
                Makaly jsme dvě hodiny. Upatlaly všechno nádobí, co máme doma. V potu tváře jsme                         připravily talíře. Manžel řekl, ať pro něj nepřipravuji a vyrazil do Kauflandu pro čtvrtku
                grilovaného kuřete. Mladší dcera se rozplakala, že nic zeleného jíst nebude, ale po boji                         ochutnala. Plakala ještě více, prý je to kyselé. U stolu sedíme já a puberta. Před námi hrnec                 na knedlíky plný noků s avokádovým pestem. Navrchu posypáno chio semínky.

                 Puberta: Je to nějaký divný.
                 Já: Jak divný? 
                 Puberta: Něco jsi udělalq špatně, je to takový mdlý.
                 Já: Hmm, já myslím, že to má takhle chutnat. (statečně do sebe cpu divnou patlaninu. Lepí                  se to na patro a je to kyselé).
                 Puberta: Fuj, je to hnusné, jdu to dát ochutnat bubě a dědovi. 
                 Já (mlčím a statečně polykám).
                 Puberta (se vrací): Buba to nechce a děda tvrdí, že tomu něco chybí. Já to vyhodím, dala                      jsi tam moc citronu. Je to fakt divný. Jdu nahoru, babička dělala guláš. 

                Mezitím se vrací manžel a ptá se, jestli chci taky kuře. Saša odmítá, měla nahoře u                                prarodičů guláš. Zvoní telefon, děda hlásí, že když se do toho dá hodně wasabi, tak to jde                    jíst. Já vyhazuji obsah velkého hrnce do popelnice (bojím se, že záchod by se mohl ucpat).
                 Jím s manželem kuře.

                 Den poté. Puberta donesla domů knihu 30 minut v kuchyni od Jamieho Olivera. Musím                        končit, spěchám, jedu pro odšťavňovač, polentu a větvičku rozmarýnu.